1979 – 1980
Oddíl Bobři založil v září v roce 1979 jako vodáckoturistický pod PS Řevnice a ODPM Praha západ Jirka Ptáček a Jiří Valenta, zvaný Éda. Oddíl získal hned v počátku pěknou klubovnu – dřevěný srub – na břehu Berounky.
Hlavní činností oddílu bylo v létě vodáctví – jízda hlavně na kanoích a v zimě nejdříve lyžování a později čundry. Od různobarevného oblečení si časem všichni pořídili zelené bundy, košile a někteří i kalhoty. Původně hnědý baret časem vystřídala praktičtější zelená kšiltovka.
První výlet oddílu byl do Českého Ráje. Zakládající členové: Petr Váňa zvaný Vařič, Petr Spilka – Banďour, Bohouš Kafka, Simona Bauerová, Štěpka Ledvinová, Petr a Pavla Jermanovi, Jana Ševrdová, Ivoš Klimt, Leona Tomanová, Danek Šplíchal a další…
Jelikož ODPM přispělo i finanční pomocí, mohl si oddíl dovolit pořádat autobusové výlety jak na hory tak na vodu. První zimní tábor se konal v hotelu Praha na Měděnci v Krušných Horách. První dva roky pomáhal akce připravovat i Ivo Nevečeřal, pracovník ODPM a zároveň vedoucí vodáckého oddílu v Jílovém. Takže v zimě se jezdilo do Jizerek, na Šumavu a v létě na Vltavu, Ohři, Berounku..
Letní tábor byl putovní a jela se Vltava a to od 21.7. do 2.8.1980.
1980 – 1981
Ve školním roce 1980-81 přišlo do oddílu mnoho dětí „z tratě“ (z Černošic, Všenor a pod.), za všechny jmenujme alespoň Renatu Kubů a Hanku a Kateřinu Smikovy. I v tomto roce jsme pořádali, tak jak se lepšilo umění vodácké, zájezdy na mnohé řeky, také na Sázavu a Otavu. V zimě se jezdilo na hory. Oblíbená byla chata Hubertka v Jizerských Horách, kde nebyl zaveden elektrický proud a svítilo se petrolejkami – romantika jak hrom.
Zimní tábor byl od 25.12. do 2.1.1981 na Slovensku v Tatrách. Tam se hrálo za dlouhých zimní večerů spoustu her, jako třeba které družstvo si předá rychleji pomeranč bez použití končetin.
Na jaře jsme se zúčastnili vodáckých závodů O Ledečskou kotvu v Ledči nad Sázavou. Tam jsme pak jezdili každý rok a většinou si odváželi i mnohé ceny.
Do oddílu přišli i legendární členové jako např. Petr Háša – Meloun, jeho sestra Irena, Jitka a Milan Hartmanovi, Tomáš Váňa zvaný Párátko – bratr Vařiče a nejmladší člen oddílu.
Na jaře, po větších deštích jsme si zkusili i sjíždění Třebáňského potoka. Byl to skvělý zážitek. V červnu jsme jeli Otavu a prováděli průzkum Rábí. V té době byl renovován a pro veřejnost uzavřen. Tak jsme tam navečer vlezli přes bránu (trochu strachu a šikovnosti) a řádně ho prozkoumali.
Letní tábor byl poloputovní, 4-17.7.1981, první týden jsme měli stany postaveny v Pikovicích v kempu a sjížděli jsme dolní část Sázavy a hlavně jsme trénovali na šlajsnách, druhý týden jsme se přesunuli na Stvořidla. Při přesunu vznikl problém s jídlem, který měl přivézt Éda. Ale on nejen a k jídlo byly v táboře jen děsně pálivé papriky. Taky se rádo vzpomíná na celťákové bitvy v tunelech Sázavského pacifiku. Kdo neví co byl celťák – jednalo se o sáček z celtoviny (Jirka byl na vojně ve skladu) o velikosti asi 25 x 35 cm, který měl každý a v něm se vozilo, ještě ve dvou igeliťácích, náhradní prádlo pro případ cvaknutí.
O prázdninách velká voda vytopila klubovnu, bahno bylo asi do půlky místností.
1981 – 1982
V roce 1981-82 bylo v oddíle několik změn. Přišla nová vedoucí Blanka (manželka Jirky, která vedlo do té doby oddíl v Praze) a s ní i nová instruktorka Pavla Vávrová. Z oddílu se odštěpily děti „z tratě“, které začal vést Éda jako samostatný oddíl v Černošicích. Na podzim starší Bobři objevili a pojmenovali kemp Hugo (na Brdech nedaleko Kytína), kam se později jezdilo i s oddílem.
Zimní tábor započal novou tradici oddílu. Jirka s Blankou ušili sedmimetrové týpí a tak se zimní tábor konal na Suché louce u Živohoště v týpí. Bylo nás celkem 16. Spali jsme na vrstvě chvojí a celou noc hlídka držovala oheň. Ve špičce týpka visela husa (od Leony), která se tam týden udila. Pak jsme si na ní pochutnali. Trochu jsme i lyžovali na běžkách, bruslili na rybníku. Tam upadla Jitka Hartmanová a zlomila si nohu. Tak jsme měli první pomoc v praxi. Tábor byl od 26.12. do 2.1.1982.
Na jaře jsme hodně trénovali, u klubovny jsme měli postavené branky učili se slalomovou techniku. V průběhu roku přišli do oddílu noví členové: Jan Krejča – Smíšek, Daniel Zeman – Žížala, Lenka Fousková, Míra Cvanciger, kluci Řežábkovi a další. V červnu jsme jezdili hodně na Sázavě, vedoucí se učili eskymáky (hlavně Blanka s Pavlou, Jirka s Vařičem je už uměli).
Letní tábor byl na tři týdny na Sázavě u Zbořeného Kostelce u samoty Pášovka. V té době jsme měli ušitá další týpí a tak v sedmimetrovém spali kluci, v pětimetrovém holky a v třímetrovém Jirka s Blankou a Honzíkem – Šmudlou. Na tomto táboře s námi byli i Fouskovi, kteří pomáhali zajišťovat chod tábora (kuchyň, zásobování, odvoz lodí) a babička Stejskalová(maminka Blanky), která vařila v kuchyni. Nejvíce jsme jezdili v okolí tábora, několikrát jsme sjížděli Sázavu a trénovali i eskymáky. Pravda, většině šla jen první fáze. Také jsme měli celotáborovou hru o tajemném pokladu, dvoudenní puťák k Mastníku a dvoudenní hru mezi družinami v okolí tábora. Učili jsme se i tábornické dovednosti a hrát si v terénu.
1982 – 1983
18.9.1982 jsme pořádali u klubovny Den otevřených dveří. Bylo krásně, přišlo mnoho hostů, kamarádů a známých. Předváděli jsme i něco z vodáckých a tábornických dovedností. Oddíl se neustále rozšiřoval o nové členy: Jirka Žatecký – Jožin, Petr Jurníček – Mlejnek, Daniel Žalud – Klouzek, Kája Šplíchal, Jitka Rojíková – Ája, Jana a Alena – Fík Šídlovy a další. Na podzim jsme na Suché louce připravovali dříví na zimní tábor. Ten byl opět o vánočních prázdninách na Suché louce, tentokrát ve dvou týpí. V pětimetrovém spali vedoucí a v sedmimetrovém děti. Počasí moc zimní nebylo, žádný sníh, spíš sluníčko. Takže jsme se věnovali tábornictví a přírodě. Byl s námi Honza Mráz a ten toho o přírodě věděl hodně.
V zimě jsme byli na několika zimních čundrech i s pořádným sněhem. Začali jsme používat přístřešky z celt kolem ohně, což jsme v průběhu let velmi zdokonalili a při zimním táboření se nám velmi osvědčili. O Velikonocích byl Vařič s oddílem na deštivé výpravě na Sedlčansku. Na jaře 1983 jsme vybudovali nové molo a loděnici na lodě a kajaky. Taky vedoucí a instruktoři pilně šili týpí na letní tábor. V oddíle v tomto roce pracovala samostatně družinka Bobříků, což byly děti do 10ti let (Jana, Fík, Fanda a další).
Letní tábor se konal až od 23. 7. do 13. 8. 1983, neboť Jirka s Blankou měli miminko Jíťu, tak aby trošku povyrostla. Byla to nejmladší tábornice (necelé 4 měsíce) V týpku měli kamna a postýlku. Byl to Tábor vikingů podle celotáborové hry. Chodili jsme i dle toho oblečení – dlouhá trička a opasek, na boj helmu s rohama se šišek. Honza Mráz si tou doubou zakládal svůj turistický oddíl a tak s námi jel s družinou svých kluků také. Poprvé a naposledy nebyly na tomto tábože služby v kuchyni, neboť vaření zajišťovaly kuchařky. To se neosvědčilo. Počasí bylo horké, vody málo, chodili jsme trénovat eskymáky na rybník za Chvojen. Jen párkrát byla pořádná průtrž. Jednou bylo na táborovém náměstí po dešti tolik vody, že tam Blanka mohla máchat pleny. Ke konci tábora se sváděla velká bitva o Kožlí, pomocí vybudovaných katapultů jsme metali bahno a vodu. Obráncům Velel Vařič a útočníkům Jirka. Boj byl velkolepý.
1983 – 1984
Rok 1983/84 začal přílivem nových členů např. Daniel Kasl – Blecha, Romana Rychlíková, Marcela Fousková. V oddíle jsme plnili takzvaný BUM (Bobří UM), což byl systém různých zkoušek, časem dopracovaný do čtyřech stupňů Plavčík, Lodník, Kormidelník, Kapitán. Původní BUM měl 3. stupně. Zkoušky se týkaly hlavně tábornických a vodáckých znalostí a praxe. Zimní tábor jsme přesunuli na jarní prázdniny a tak od 25.2. do 3.3.1984 jsme byli opět na Suché louce, ale tentokrát se spalo v „králíkárně“. To byl obrovská palanda, přes kterou byla velká plachta. Pětimetrové týpí bylo pouze na večerní posezení. Zvláštností tohoto tábora byl časový režim, neboť jsme odložili všichni své hodinky a vstávali jsme po probuzení, obědvali když byl hlad a šli spát když se nám chtělo. Také vaření nebylo společné, ale každá dvojice si vařila z přidělených surovin sama.
Na jaře jsme opět úspěšně absolvovali závody O Ledečskou kotvu. Autobusové zájezdy byly dost drahé a tak jsme je omezili. Začal s námi jezdit Ruda Žalud (otec Klouzka) vodák a hlavně řidič a majitel auta s koulí. V oddíle jsme sledovali i prospěch dětí, musely nosit žákovské k občasné kontrole, zda se někdo nedostává do potíží.
Letní tábor byl opět na staré louce u Kožlí u Benešova od 21.7. do 11.8.1984. Vedoucí – Jirka, Vařič, Pavla, zdravotnice Blanka a hospodář Ruda. Tábor se jmenoval Vosácký podle přemnožených vos. Zkamarádili jsme se s omladinou z Přibyšic, se kterou jsme si zahráli několik pěkných her. V kuchyni se střídaly ve vaření děti. Na Dankovy lívance nelze zapomenout (pravda, pár jich zůstalo přilepených na komíně). Etapová hra byla z doby kamenné, tomu jsme podřídili i oblečení (většinou z juty), vyráběli jsme oštěpy, luky a šípy. Na Janovickém potoce jsme postavili hráz a Jirka se každou volnou chvilku snažil vybudovat perpetum mobile – kolo s kelímky, které by nepřetržitě nabíralo a dopravovalo vodu do tábora. Ovšem vždycky se někde něco zaseklo … Na tomto táboře jsme pravidelně posilovali. Každé odpoledne běh, kliky, sklapovačky, žabáci. Na konci tábora měl každý perfektní fyzičku.
1984 – 1985
Táborová hra se přenesla do celého roku a tak body byly kroužky a lasturová kolečka, která se nosila na koženém řemínku na krku. Podle znalostí a schopností byly členové oddílu rozděleni na bojovníky, jinochy , ženy + děti. Náročnější akce se konaly např. pouze pro bojovníky.
Na podzim jsme se jako každý rok museli zúčastnit branného dne v Černolicích, což jsme spojovali s přespáním na Žlutých skalách. Tam se stal i nepříjemný úraz Kájovi Šplíchalovi, kdy u ohně šlápl na držátko ešusu a opařil si nohu horkým čajem. Jeho jsme odnesli do Řevnic k doktorovi a od těch dob bylo vždy určeno místo dále od ohně, kde se dávali horké ešusy s jídlem a pitím.
Tento rok přišla do oddílu Katka Malá – Kapka, bratr Žížali – Červík, sourozenci Kardovi – Sváťa a Silva a Katka Masáková – Rusalka. Vařič s Pavlou odešli založit vlastní turistický oddíl Tuláci. O vánočních prázdninách proběhl na Sušce kurz pro vedoucí družin a instruktory ve zdokonalení v tábornických a turistických dovednostech.
Zimní tábor 1985 byl opravdu netradiční. V rámci jarnin jsme z Přibyšic táhli na Sušku vůz – bričku (koupený za flašku rumu), který tam zůstal u někoho ve stodole ještě z války po ruské armádě. Na vůz jsme si dali věci a z kopce se část dětí vezla (vůz měl brzdu), do kopce všichni tlačili. Jako každý rok jsme vodáckou sezónu začínali odemknutím Berounky (Vařič vyřezal krásný klíč) vodníkem. Velikonoce jsme v tomto roce strávili na Veselém kopci prohlídkou skanzenu.
Letní tábory byly hned dva. První vodácký – sjezd Vltavy 29.6.-6.7.1985 z Vyššího Brodu do Zlaté Koruny, zúčastnilo se ho 13 dětí, Jirka s Blankou, Leona, Danek a doprovod s autem – Ruda Žalud. Počasí nám přálo, ale kempy byly dost hrozné, voda od Krumlova nechutně špinavá. V tomto roce přišel Vařič s perfektním nápadem přepadnout jeden tábor, kde měl prý vše domluvené s kamarády. Tak jsme jeli. Bylo to u Čáslavi a přepad neskončil zrovna nejlépe, moc to domluvené nebylo a boj byl tvrdý.
Stálý tábor byl od 20.7. do 10.8.1985 opět u Kožlí, naposledy na louce U nosáče. Doba již pokročila a tak jsme měli dobu bronzovou. Stavěli jsme milíř, vyráběli rukodělky, stříleli z luků, házeli oštěpem. Trénovali jsme eskymáky na rybníku, sehráli dvě velké hry s Kopřivákama z Přibyšic a spoustu her v terénu po okolí. Taky jsme byli na třídení výpravě ke Křečovickému potoku. Zakončili jsme zde naší etapovou hru.
Po našem táboře na další turnus přijel i oddíl Tuláci a těm se nám podařil krásný přepad tábora, kdy jsme jim sebrali nejen jídlo, ale i tály od kamen.
1985 – 1986
Ve školním roce 1985/86 přišlo spoustu nových členů: Ivan Kasl – Cipísek, Zuzana Gartová – Myška, Radka Zázvorková – Jajda, Jiří Fleišman – Hugo a Tonda Vinař. V té době jsme rádi hráli na louce hru Basa (zjednodušený soft) a Středověk. Na podzim jsme jeli Otavu a v listopadu jsme byli na Suché Louce, zrovna napadl sníh (23.11.) a my jsme postavili iglů v kterém se tři kluci vyspali. Taky v rámci vaření na ohni se nejčastěji vařil buřtguláš.
Vánoce ztrávili vedoucí a instruktoři na Suché louce, kde se věnovali výrobě pokladu na jarní velkou hru oddílu. Kovali různé předměty – nože, dýky, svícny, hřebíky a truhlu. Jarniny byly od 2.3. do 7.3. jako čundr na Havlíčkobrodsku.
Za pokladem keltů jsme se vydali o Velikonocích. Byla to hra v okolí Mastníku. V dubnu v Ledči nad Sázavou jsme již tradičně úspěšně závodili ve vodním slalomu. (1. DS K1 Leona, 3. DM K1 Lenka, 1. ŽS K1 Marcela, 2. ŽS K1 Jana, 1. ŽS C1 Smíšek, 2. ŽS C1 Blecha), 3. ŽS C2 Smíšek, Blecha).
Koncem května 1986 přišla velká voda, naštěstí dosahla přesně pod prkna klubovny. Ale ke klubovně se dalo dostat jedině lodí. také jsme se vrhli na výrobu kajaků a singlovek. Materiál nám uhradil ODPM a práce byla na nás. Na jaře přišli i nový členové – Pavel Zeman – Pulec, Monika Šrámková – Vločka, Jana Gartová – Veverka, Katka Vavřičková – Víla.
Letní tábor byl opět vodácký – týden v červenci na Žampachu, kde jsme využívali klubovnu Jílováků a trénovali na různých šlajsnách (Brejlov, Kamenný přívoz), sjížděli Sázavu. od 19.7. do 9.8.1986 byl tábor opět v týpí u Kožlí, tentokrát na louce za mlýnem. Tábor se nazýval Zálesácký, stejně jako bylo celé jeho zaměření. Hodně jsme se věnovali i poznávání přírody, v okolí tábora rostlo mnoho druhů stromů. Na tomto táboře byli již s námi Jitka a Zdeněk Malý. Jitka vládla kuchyni (za pomocí služby) a Zdeněk byl hospodář a zásobovač.
1986 – 1987
V září 1986 jsme se zúčastnili vodáckých závodů v Chotěšově. Na podzim jsme sjížděli Berounku (na vodu se vozilo salko, sušenky a podobné sladkosti) a trénovali rozdělávání ohňů, práce s celtou a mapou, šifrování. Měli jsme vyšité oddílové znaky, které jsme nosili na zelených bundách a košilích. Hodně materiálu se půjčovalo v oddíle (Jirka ho vyráběl) – paragumičky, patrontašky, měli jsme oddílové celty i několik péřových spacáků. Jezdili jsme na výpravy s US tornami s patrontaškami, všichni v zeleném, nebo jiné přírodní barvě. Hráli jsme hodně her v terénu, kde opravdu záleželo na oblečení a nenápadnosti. Spávali jsme pod přístřešky, nebo stany z celt, když nehrozil déšť tak pod širákem. Dvoudenní akce byly tak 1x až 2x do měsíce. Na podzim i na jaře byly brigády na úklid u klubovny a opravu lodí.
V tomto roce přišli noví členové: Štěpán Machek – Jaky, Tomáš Najman – Tom, Eva Honsová – Bublina, Daniel Marks – Vilík. Jako každý rok na Mikuláše chodila skupinka z oddílu jako Mikuláš, čerti a andělé.
Zimní tábor byl o vánočních prázdninách na Šumavě v obci Mezholezy (půjčený objekt turistů). Sněhu bylo málo, trochu jsme i lyžovali (běžky) ale víc hráli hry v okolí. Každý večer se hrála Aljaška a body k ní se získávaly i přes den.
Velikonoce jsme strávili na Kožlí, také jsme se v květnu zúčastnili pionýrské akce ve Vlastějovicích, byly to nějaké branné vodácké závody. A v červnu v Horšovském Týnu závody na Radbůze. Koncem června si pár nejzkušenějších mohlo zajezdit na Trojském kanále.
Letní tábor byl od 11.7. do 8.8.1987 opět u Kožlí. Týden před táborem byli Ptáčkovi s Leonou a Melounem posekat louku a usušit seno, aby bylo kde týpka postavit. Tábor se jmenoval Za zlatem indiánů a v tom duchu byla celá táborová hra i táborový život. Místo bodů byly zlaté valouny a závěrečný poklad – zlatý bůžek. Počasí nám nepřálo, 14 dní propršelo, takže vodácký výcvik byl minimální. Zato jsme kovali v kovárně a modelovali z hlíny. Také jsme byli přepadnout Tuláky (měli tábor asi 12 km od nás), což se nám zdařilo. Na táboře propukla angína, celkem pět dětí onemocnělo a tak se angíňáci léčili v jednom týpku.
1987 – 1988
V září jsme opět jeli na závody do Chotěšova. Noví členové oddílu: Kateřina Pultrová – Ajša, Karolína Pecková – Karkulka, Jarka Pecková – Včelka, Tomáš Krejčí – Křemílek (časem Křemda) a Petr Krejčí – Vochomůrka (časem Voška). V oddíle se velmi rozrostla družina Bobříků (malé děti do 10-ti let), které vedla Leona. Opět jsme byli na Suché louce, kde ty nejmladší spali v chalupě. V únoru jsme byli na čundru na Plešivci, spali jsme v Hadím kempu.
Zimní tábor 1987/88 ???
Jaro 1988 bylo bohaté na mnohé akce, hlavně o velikonocích jsme na tábořišti u Kožlí budovali studnu, v dubnu lesní brigáda na Meduně, v květnu jsme se zůčastnili v Roztokách u Prahy pionýrské Střelky (závody turistických oddílů).
Letní tábor byl u Kožlí od 11.7. do 6.8.1988. Bobříci přijeli až 18.7., aby již stály základní táborové stavby, i jejich stany. Takže začátek tábora byl pracovní. Tento tábor byl Tábor bobříků. Plnil je každý a čím více tím lépe. (Bobřík hladu, uzlování, zpěvu, mlčení, ušlechtilosti, přírody, plavání a další).
1989 – 1990
Zimní tábor byl v prosinci spolu s TOM Osumdesátka u Vsetína. Ve dvou týpkách jsme bydleli i vařili a celý tábor byl poznamenaný sametovou revolucí a vším co se v té době dělo. Z tranzistoráku jsme sledovali volbu prezidenta a na jeho počest Jaky pojmenoval lávku, kterou zbudoval přes potok „Most Václava Havla“. Byl to první objekt v Čechách pojmenovaný na jeho počest.
Hned po revoluci Jirka s Vařičem a ostatními domluvili založení skautského střediska Duha, ve kterém byl oddíl Bobři, Tuláci a oldskauti (dospělí).
V červnu jsme jezdili hodně u ostrova, kde byl dobrý terén pro trénování.
Pod hlavičkou střediska Duha se konal i letní tábor, již skautský, opět v červenci (30.6.-28.7.1990) na Kožlí. Používali jsme stále ještě zelené košile, ale už světlemodré šátky. Během tábora skauti a skautky byli na několikadenním puťáku v Jižních Čechách, v táboře zůstali jen světlušky a vlčata. Puťák vedl podle hranic až do Slavonic. Bylo to tam moc pěkné, borůvky jak hrom, počasí dobré.
1990 – 1991
Na letním táboře 1991 jsme již všichni měli kroje vodních skautů – modré košile a světle modré šátky. Na táboře bylo Kapce (Katka Malá) 18 let a na konci tábora ji Jirka předal vedení oddílu. Ovšem to už byla Kapka těhotná (což Jirka netušil) a tak oddíl prakticky vedla jen na podzim 1991 a oddíl převzal její otec Zdeněk Malý, který několik let jezdil na tábory jako hospodář a Jitka, jeho manželka šéfovala v kuchyni.
1991 – 1992
V Junáku byly velké třenice mezi činovníky (okres a výš), což otrávilo Vařiče natolik, že s oddílem z Junáka odešel. Bobři, jako vodní skauti založili Přístav Bobři. Vedoucí přístavu byla Blanka Ptáčková. Skládal se z dívčího a chlapeckého oddílu a oldskautů. V činnosti oddílu se tato změna příliš neprojevila, všechny výpravy byly společné.
1992 – …
Díky rozvoji mimoškolní činnosti v Řevnicích v porevoluční době, se začala postupně zmenšovat členská základna. Často se střídali i oddíloví vedoucí a brzy byla základna tak malá, že muselo dojít v roce 1996 k přidružení řevnického oddílu ke skautskému středisku Lesní moudrost Dobřichovice. V této době předal Zdenek Malý vedení Kateřině Masákové (Rusalce). Ta vedla oddíl až do roku 2000. Od tohoto roku je hlavním vedoucím Petr Novák (Zip).
Hned v počátku, tedy od založení, získal oddíl pěknou klubovnu – dřevěný srub – na břehu Berounky a odtud se odvíjela i jeho činnost. Hlavní činností bylo v letních měsících vodáctví – jízda převážně na kanoích a v zimě čundry. Od roku 1980 byly také pravidelně pořádány letní tábory. V létě roku 1980 šlo o tábor putovní a od roku 1981 se pořádaly tábory stálé. Zpočátku byly tábory prakticky 4 týdenní, po roce 1990, kdy oddíl přestali vést Jirka a Blanka Ptáčkovi, se začalo jezdit pouze na třítýdenní tábory. Na táborech se spalo v indiánských stanech neboli TEE-PEE. Podle vzoru jsme si stany vyráběli sami a nechyběly ani pravá indiánská pomalování jednotlivých tee-pee. Během let se postupně zdokonalovalo jak uspořádání ve stanech, tak i vybavení. Výhodou bylo, že dlouhá léta jsme jezdili na louku pod zříceninou Kožlí na Benešovsku. Velkou část vybavení tábora jsme nemuseli vozit zpět ke klubovně, ale zůstávala uskladněná přímo na louce. V současné době jezdíme na letní tábory s ostatními oddíly střediska na louku ke Lhotce u Radnic na Rokycansku.
V srpnu roku 2002 nás postihla ničivá povodeň, která málem zhatila všechny budoucí plány oddílu. Voda odnesla klubovnu, loděnici i přilehlý domek s vodáckým materiálem. Dlouho se rozhodovalo zda bude činnost oddílu vůbec pokračovat. Nakonec se nám podařilo získat potřebnou finanční podporu jak ze strany skautské organizace, města Řevnic, několika podnikatelů, tak i z ciziny od skautského oddílu ze Švédska. Za získané finance jsme začali stavět malou klubovnu a postupně doplňovat i vodácký materiál. Během stavby nám na jednu zimu pomohli také místní volejbalisté, kteří nám poskytli azyl v podobě propůjčení klubovny pod lesním divadlem. Abychom mohli jezdit na vodě, pomohl nám řevnický oddíl Tuláci, kteří nám zapůjčily pramice a bezpečnostní vesty pro děti.
Protože se členská základna rozrostla natolik že klubovna postavená po povodni nestačila, přistavěli jsme v roce 2008 za přispění rodičů a přátel oddílu další část. V roce 2009 jsme oslavili 30. výročí založení oddílu.
V současné době je v oddíle registrováno 33 dětí ve věkovém rozmezí od 6 do 17 let. Nastoupila nová generace starých Bobrů (potomci bývalých členů) a činnost oddílu se po povodni vrátila do starých kolejí. Každý týden se scházejí děti na oddílové schůzce a jednou za 14dní bývá oddílová akce.